Oba autoři, řadící se mezi umělce narozené v 90. letech, mají pozoruhodnou vnímavost vůči situacím, stavům, pocitům, souvisejících s ukotvením člověka ve světě. Oba umí užívat metafor, černobílost jim je vzdálená a nebojí se deformovat mimésis k vyjádření skutečnosti. Svými díly dovedou vyobrazit např. zápal, nemohoucnost, nostalgii, bolest a spoustu dalších intenzivních projevů, jejichž popis se v běžné řeči často omezuje na: „stejně by mi nikdo nerozuměl“ nebo „to si musím vyřešit sám“, přestože je každý důvěrně zná. Dokážou tedy zachytit i ty momenty, v nichž si lidé připadají nejvíce sami a umožňují je srozumitelně a intenzivně sdílet s ostatními.
Zároveň se však dotýkají přímo některých zdrojů, které za dnešním světem coby pluralitou realit stojí. Na příklad u obrazů Jiřího Marka lze v nadsázce získat dojem o absolvování rychlého kurzu dějin umění. Zcela záměrně se v jeho dílech  manipuluje s minulostí. Jsou to jakési eklektické „ruiny“, nostalgické, melancholické kompozice, ze kterých je možné tušit předobrazy uplynulých dob, ať už doslovnými citacemi nebo celkovou atmosférou. Zároveň si však pomocí barevnosti, a vůbec skrze práci s formou a vyobrazených předmětů, obrazy ponechávají současný háv. Skvěle tedy reprezentují právě dnešní přístup k minulému, kdy uplynulé v čase už není něčím dogmatickým, ideálním, nebo zapomnění hodným. Minulost se stává tvůrčím materiálem pro vlastní každodenní sebeidentifikaci.
A Barbora Mikudová? Rovněž se vyjadřuje zejména malbou a též je pro ni důležitý figurální námět. Namísto ruin ale vytváří „anonymní prostory“ ovlivněné tím, co dnes lze sledovat z poza displayů. Své kompozice tedy nasvěcuje umělým světlem a vytrhává je z obvyklého prostorového uspořádání. Někdy cíleně pracuje i se specifickými úhly pohledu nebo efektem zploštění. Celkově pak v dílech zachycuje prostředí, v nichž jsou informační technologie brány již za přirozenou součást každodenního fungování. Prostředí, která jsou zároveň rozhraními mezi veřejnou rolí a intimitou, obecným a individuálním, konkrétním a anonymním nebo skutečným a virtuálním.

Virtuální prohlídka V. výstavního čtyřbloku