V případě Tomáše Žemly to jsou remízky a pole v okolí Trnavy, v nichž sleduje neustálou snahu zkrotit život – ať okolní přírody či ten lidský. Ve vystavených vyčárkovaných obrazech i stromových reinkarnacích z ručního papíru Tomáš Žemla zprostředkovává vznešenost tamní divoké flóry. A stejně tak katarzi, kterou může přinést přítomná zemědělská každodenní rutina.
Ján Zelinka se naopak v rámci krajiny soustředí na faunu a propůjčuje jí duchovní rozměr. V Prešovském kraji sbírá nepovšimnutá sražená zvířata, kterým následně věnuje poslední rozloučení. Vytváří jim olověné sarkofágy a ty, které jsou již opuštěné, vystavuje. Též nechává na zvěř vzpomenout pomocí kresebných stop jednotlivých torz. Celkově faunu poutá s člověkem skrze rituál.
A Lucia Tallová v provázanosti s Bratislavou zpracovává vnitřní krajinu člověka. Proces abstrahování u ní vypadá tak, že z budov ponechává pouze kostry ubikací a četné archiválie. Obrazy městských panoramat přetváří do abstraktních mračen (byť je dříve malovala) a celkově rozvíjí prostředí, v němž jsou nejdůležitější intimita, nostalgie a vůbec psychologické rozpoložení člověka.

Pozoruhodné též je, jak všichni zmínění autoři ke svým dílům přistupují. Soustředí se na svou tvorbu primárně jako na celek.. V rámci něj dokonale znají své řemeslo, posouvají kupředu technologické postupy a jsou otevřeni novým formám. Patří mezi ty pozorovatele, kteří s klidem setrvají déle na jednom místě. Stále v něm mají co nového objevovat a z těch nejcennějších nálezů posléze vytváří své rozsáhlé univerzum.
Výstava rovněž stručně představuje rozpětí slovenské výtvarné scény. Výběr autorů byl cíleně koncipován tak, aby každý zastupoval jiný region, jiné vzdělání, soutěže a další úspěchy. Celkově aby měl každý z vystavujících odlišnou cestu za svým uchycením se na scéně.

Lucia Tallová (*1985) aktivně vystavovala na Slovensku i v České republice už v rámci studií v ateliéru malby Ivana Csudaie na bratislavské Vysoké škole umění a designu (2005–11). K tomu vyhrála několik významných soutěží: STRABAG AWARD (2010), 1. místo v Maľbe roka VÚB (2013), Cena Nadácie Tatra banky za umení (2016) a záhy se dostala do zahraničí. Vystavovala ve Francii, Švýcarsku, Nizozemí, Itálii, Rakousku, Japonsku a Brazílii. Dostala se na Frieze v New Yorku (2021) či na bienále v Lyonu (2022). Je laureátkou ceny NOVUM (2021).
Ján Zelinka (*1978) má praxi rovnou z několika škol. Na Fakultě umění Technické univerzity v Košicích nejdříve absolvoval Ateliér svobodné kreativity (3D) u Juraja Bartusza (2002–6) a následně obor Volné výtvarné umění (2006–8). Studoval též na pražské Akademii výtvarných umění v sochařském ateliéru Jana Hendrycha v rámci stáže (2007). A nakonec absolvoval i doktorandské studium, tentokrát na katedře Socha-objekt-instalace na Vysoké škole výtvarných umění a designu v Bratislavě (2012–17). Je uznávanou sochařskou autoritou ve střední Evropě. Vystavoval ovšem i v USA nebo Anglii. Získal cenu Oskara Čepána (2015).
A Tomáš Žemla (*1984) se po vystudování Katedry výtvarné tvorby a výchovy Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře, kde diplomoval v roce 2007 v ateliéru malby Jozefa Bause a Viliama Lovišky, zaměřil na zahraničí rovnou. Absolvoval přes dvacet výběrových bienále, které byly např. v Číně, Japonsku, USA, Mexiku, Kanadě a Itálii. Vystavoval na řadě samostatných i kolektivních výstav např. v Belgii, Finsku, Francii nebo Slovinsku. Účastnil se také tří mezinárodních grafických symposií a je držitelem dvou ocenění – třetího místa na Mezinárodním grafickém bienále v Bukurešti (2014) a čestné ceny na Mezinárodním grafickém bienále José Guadalupe Posada v Mexiku (2017). Až v posledních pěti letech se „vrací domů“. Nejdříve začal být hodně aktivní v České republice a teď je stále více k vidění i přímo na Slovensku. Získal rovněž stipendium od Pollock-Krasner Foundation (2019).

Virtuální prohlídka V. výstavního čtyřbloku