*1989, Boskovice, žije a působí v Praze. Patří k nejzajímavějším autorkám současné české umělecké scény. Věnuje se soše, prostorovým instalacím, plastikám ve veřejném prostoru a malbě. Prošla studiem Akademie výtvarných umění v Praze na ateliéru sochařství pod vedením Jaroslava Róny, dále absolvovala stáže u Krištofa Kintery a Floriana Reithera (Gelitin). Kromě vlastní autorské práce se věnuje i kurátorství a je jednou ze zakladatelek Studia Prám, sdružující absolventy UMPRUM a AVU. Sochařské práce Magdalény Roztočilové často přesahují i do samostatných instalací a tematicky se zabývá ztvárněním člověka a reprezentaci jeho myšlenkových procesů ve formě fyzického těla. Její tvůrčí zájem se pohybuje okolo práce s barvou, hmotou a jejím tvaroslovím. Je známá díky své typické amorfní až plamenné sošnosti tváří a postav, jejichž obsah je mnohdy nejednoznačný a sochy tak připomínají nejrůznější bytosti ze surreálního světa snů. Rozvíjí nejen práci s klasickými materiály jako je hlína a sádra, ale ráda experimentuje i s vlnou, textilií, umělou pryskyřicí a kovem. Autorčiny malby se neméně liší od konceptu sochy. Pracuje v nich s výraznou barevností, symbolikou a imaginací.
V roce 2019 vytvořila pro krajský úřad Plzeňského kraje bustu Milady Horákové, která byla o rok později, jako připomínka 70. výročí této justiční politicky motivované vraždy, vystavena v rámci výstavy Láska zocelená smrtí v liberecké Moon Gallery. Významnou příležitostí bylo pro Magdalenu i vystavení soch a mozaik v chodbách Senátu Parlamentu ČR. K jejím největším současným realizacím patří plastiky Delichorn (Selb, Německo) a Památník obětem komunismu (Boskovice).
Jakub Roztočil
*1979, Turnov, žije a působí v Praze V roce 2005 absolvoval obor Monumentální umění na pražské akademii u Aleše Veselého. Jeho díla vznikají nanášením vrstvy barev na rotující plátna autorsky sestrojeným mechanismem. Kinetické soukolí v závislosti na hudebním rytmu generuje tzv. vizuální syntézu, tedy grafický zápis harmonizovaného vztahu různě prolínajících se vibrací. Imituje universální koncept stvoření, kde vše podléhá rytmickému řádu repetitivity, již intuitivně vnímá jako spojnici mezi hudbou, přírodou, a konečně – vesmírem.
Jakub Roztočil ve své tvorbě zaujímá postoj s generativními procesy v reálném čase, jejich pomocí napodobuje aspekty univerza spojeného s náboženským podtextem. Vesmír, všechny jeho vibrace a magnetická kruhová pole vnímá jako počátek všeho. Je fascinován pohybem a repetitivními cykly, které stimulují mozek. Stejně tak vnímá svou vášeň – hudební žánr techno, který funguje na stejném, opakujícím se, principu a přináší mu stejnou potěchu. Tento princip nekonečného opakování jako umělec přenáší na plátno pomocí vlastního sestrojeného mechanismu, který funguje na procesu vstřikování naředěné akrylové barvy na rotující plátno. Díky tomu se umělecké dílo může vyvíjet samo až do bodu, kdy je autor s výsledkem spokojený. Malířský stroj je závislý na práci s repeticí, frekvencemi a rytmem hudebního záznamu, proto lze Roztočilovu práci popsat slovy: zvuk, hmota a harmonie. Jeho sochy jsou také procesuálně sestaveny, a to z vrstev písku vsypaného do připravené formy. U tohoto modelu pracuje s principem gravitace. Výsledkem je čistá harmonizující práce softwarového zpracování.
Jakub Roztočil se za svou tvůrčí kariéru prezentoval na několika místech v ČR a Evropě. Jedno z posledních byla Trafo Gallery v Praze nebo společná výstava s Magdalenou Roztočilovou v Malé výstavní síni v Liberci.
