Práce Kristíny Bukovčákové, které se v posledních letech tematicky usadily kolem kompozic rostlin, hlíny, kamenů a květů, jsou doslova plná života. Není to ale bezstarostný život. Ovoce hnije, výhonky rostlin odhodlaně bojují o kousek slunečního svitu a těm již vzrostlým škůdci okusují listy do antropomorfních tvarů. Umělkyně nejen že zpodobňuje krásu a křehkost tohoto světa, ale od roku 2018 nastiňuje také hrozby vycházející z reálného života, které na plátnech znázorňuje. Krásná obrazová zahrada se tak dostává do svízelné situace ohrožující její život. Takovou nástrahou, které po celém světě příroda čelí, je ekologická krize. Tou se také Bukovčáková v posledních letech výrazně zabývá. Výkyvy teplot, činnosti člověka proti přírodě, nadužívání chemických prostředků v zemědělství a její dopady na půdu a plodiny – to vše jsou témata, nad kterými se zamýšlí v kontextu se svou malířskou tvorbou. Věří, že stejně jako lidé mají rostliny své biorytmy, určitou schopnost regenerace a prochází různými vývojovými změnami. I díky tomuto společnému ztotožnění vidí možnost přirovnat se k flóře a hledat vztah k léčebné terapii krajiny a začít o ni opět nebo alespoň více pečovat.