Alena Kučerová (*1935, Praha) je česká grafička a ilustrátorka, známá především pro své inovativní přístupy v oblasti grafiky a práci s materiálem. Svá studia započala na ateliéru pana prof. Karla Svolinského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Odtud však přestoupila do ateliéru Antonína Strnadela, u kterého školu úspěšně dokončila. Je považována za jednu z nejvýznamnějších představitelek českého moderního umění 2. pol. 20. století a je nositelkou několika tuzemských i zahraničních ocenění.
Kučerová se proslavila svou technikou perforace levného pocínovaného plechu, typického pro výrobu konzerv. Pro onu perforaci používá ševcovská šídla a suchou jehlu, pomocí které si do plechu kreslí obrysovou linku a následně ji provrtává. Tato technika jí umožňuje vytvářet jemné a detailní vzory, které se vyznačují tolik silným grafickým efektem. Její práce často zahrnují motivy přírody, koňů, lidské figury a každodenní scény.
Raná tvorba (začátek 60. let) Aleny Kučerové se nese v duchu tušových kreseb, které volně parafrázují experimentální texty Christiana Morgensterna. Tyto práce na začátku kariéry už naznačovaly směřování k používání struktury a bodů, které se později staly poznávacím znamením její tvorby. Svou první samostatnou výstavu, věnovanou převážně geometrii a abstrakci, měla Kučerová v roce 1965 v Síni Lidové demokracie na Karlově náměstí. V té době byla členkou spolku UB 12. Jednalo se o volné přátelské uskupení navzájem si blízkých uměleckých osobností, do kterého patřila řada významných osobností, jako byl Václav Bartovský, Adriena Šimotová, Václav Boštík, Jiří John a další. Bohužel činnost skupiny byla s nástupem normalizace zakázána a její aktivity tak byly zastaveny. Tvorba Kučerové se od té doby posunula více k figurativním motivům, jejichž perforované tvary byly redukovány na obrysy. Objevoval se v nich motiv opakování a POP art. V práci české výtvarnice nechyběla ani barva, kterou hojně využívala ve svých grafických listech. V pozdním období své tvorby, v 2. pol. 90. let, přešla od grafiky k závěsným asamblážím, ve kterých kombinovala další materiály – dřevo a hřebíky. Jejich zatloukáním vytvářela lineární motivy známé z jejích plechových předchůdců. Pod rukama jí vyvstávaly i reliéfy z nalezených větviček, které byly následně nalakovány výraznými barvami. Postupně se vrátila i k perforování, avšak plech již vyměnila za silný papírový karton. Díla Aleny Kučerové jsou součástí mnoha veřejných a soukromých sbírek (sbírka Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Museum of Modern Art v New Yorku, Centre George Pompidou v Paříži, Art institute of Chicago). Získala několik prestižních cen např. čestné uznání na Mezinárodním bienále v Lublani (1969), druhou ceny na Mezinárodním grafickém bienále v Krakově (1970), Cenu Vladimíra Boudníka za významný přínos v oblasti grafiky (1997) nebo Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění (2023).
www.sbirky.ngprague.czwww.artforgood.czwww.wikipedia.orgwww.idnes.cz
