Zájem o díla neškolených tvůrců se ve něm probudil před mnoha lety na Slovensku, když v roce 1972 navštívil II. Trienále insitního umění v Bratislavě. Od té doby se pak už po celý život vedle své profese divadelníka a památkáře věnoval sbírání výtvarných projevů marginálních autorů, nazývaných někdy také outsideři. Součástí sbírání bylo rovněž mapování a dokumentování různých „tvůrců čistého srdce", mezi které patří i zvláštní kategorie – samorostlí lidé, zkrášlující své domovy a bezprostřední okolí někdy až do tvaru zvláštního svérázného uměleckého díla. To má podobu architektonickou, dekorativní nebo jsou to zahrady či sochařské galerie pod širým nebem. Po celém světě jsou stovky takových originálních prostředí, označovaných termínem „singulární", které vzbuzují zájem publika a často se stanou i předmětem odborné památkové ochrany. Příkladem v tomto osvíceném přístupu může být zejména Francie či Itálie, kde jsou tyto areály vyhledávaným cílem kulturní turistiky a jsou využívány k různým edukačním akcím, představením či koncertům.