První únorový ČTVRTEK přijal do Galerie Pekelné sáně pozvání Adam Kubíček, syn a správce pozůstalosti malíře a grafika Jánuše Kubíčka. Jánuš Kubíček byl autorem generace 60. let, označovaný za tvůrce imaginativní abstrakce a jeho díla najdeme zastoupena ve významných sbírkách v České republice i na Slovensku. Zároveň byl, až do těžké nemoci a následné smrti, významnou osobností brněnské kultury.
Přijměte opět srdečné pozvání na setkání, které se uskuteční 6. 2. 2024 v 18:00 na Malém vale 1552, při kterém skrze vzpomínky Adama Kubíčka opět ožije odkaz a tvorba Jánuše Kubíčka.
Jánuš Kubíček (*1921 Nové Hrady – 1993 Brno) se narodil v umělecké rodině, jeho otec i strýc byli sochaři, sestra historička umění, rodinné známé a přátele tvořili současní umělci. V roce 1924 se rodina přestěhovala na trvalo do Brna a malý Jánuš se od dětství pohyboval mezi výtvarníky a spisovateli, kteří ho ovlivnili. Patřili mezi ně například spisovatel Jiří Mahen, který mu koupil první krabici barev. Ferdiš Duša, který daroval šestnáctiletému Jánušovi hlubotiskový lis. Jan Trampota, představitel meziválečné české krajinomalby, který ho zasvětil do práce s voskovým pastelem. Po ukončení gymnázia v Králově Poli, pokračoval Jánuš Kubíček na brněnské Škole uměleckých řemesel a ještě před tím, než dosáhl plnoletosti, v roce 1943 byl hostem na výstavě Spolku Mánes. Jeho výtvarný projev ovlivnila také rodinná sbírka moderního umění a celoživotní přátelství s Bohumilem Matalem, se kterým v roce 1957 založil tvůrčí skupinu Brno 57. Skrze lásku k tradici a širokou znalost výtvarné teorie a uměleckého řemesla postupně dospěl až k tvorbě abstrakce. Formování vlastního výtvarného stylu výrazně napomohla cesta do Itálie, která mu přinesla nové myšlenkové postupy, což se promítlo do nového výrazu i motivů. V jeho tvorbě zpočátku nacházíme zájem o figuru, následně však natrvalo převládle zájem o motivy z vlastního ateliéru. Jeho obrazy definuje melancholické bezčasí a scény bez aktérů, ve kterých sám umělec figuruje jen jako pozorovatel a ten, kdo situaci zaznamenává. V roce 1950 byl přijat do svazu Československých výtvarných umělců. Od počátku 60. let patřil k významným osobnostem brněnského kulturního prostředí. Ve své tvorbě se nechal ovlivnit řadou světově uznávaných umělců, nejvíce patrně Paulem Gauginem a Bohumilem Kubištou. Postupně se dopracoval k přesvědčení, že hlavním nositelem výrazu je linie, tvar a barva. V jeho dílech později nacházíme tíhnutí k transcendentálnímu vyjádření a zaujatosti světlem. Sklony k větší schématičnosti a jednoduchosti. Pod vlivem událostí 70. let čerpal z umění v minulosti, ve kterém nachází útěchu. Únik z melancholie a smutku mu poskytovala mytologie a antické umění, ve kterém vidí alegorie i pro současnou dobu. V osmdesátých letech převládnou v jeho tvorbě obrazy s temnou barevností a uvolněným expresivnějším rukopisem. V průběhu života se oženil s Vlastou Kubíčkovou, která byla módní návhrhářkou. Dílo Jánuše Kubíčka bylo prezentováno na řadě výstav a je zastoupeno ve všech významných sbírkách v České republice i na Slovensku.